nakladatelství
Camera obscura

Ermanno Olmi
Rozhovory
[recenze z časopisu Film a doba, 4/2012]

    Příbramské nakladatelství Camera obscura, reprezentované jediným člověkem - Milošem Fryšem, rozhodně nezahlcuje knižní trh bezpočtem podřadného čtiva, čas od času vydá pečlivě nachystanou publikaci věnovanou význačné osobnosti uměleckého světa, najmě filmového. Nejnověji nabídku nakladatelství obohacuje svazek věnovaný italskému režiséru Ermannu Olmimu (narozen 1931). Název má jednoduchý, byť možná trochu zavádějící: Ermanno Olmi - Rozhovory. Rozhovory totiž nevede Olmi, nýbrž naopak jsou vedeny s ním. Původní knihu rozmluv, dovedenou toliko k roku 2000, totiž připravil Charlie Owens a její český překlad obohatil Petr Slinták jak zasvěcenou úvodní studií o Olmim, tak závěrečným povídáním s režisérem.
     Je pravda, že tvorbu italských režisérů známe útržkovitě, a navíc spíše ty tituly z dřívějších dob - Rosselliniho, De Siku, Felliniho, Antonioniho, Pasoliniho. Zajisté k nim můžeme přiřadit také Ermanna Olmiho, jakkoli setrvává v jejich stínu. Zpravidla totiž nenatáčel filmy vnějškově provokující, naopak z nich prýštila smířlivost a vyrovnanost. Nejznámější je rozlehlá venkovská kronika Strom na dřeváky (1978), odehrávající se na sklonku 19. století; zvítězila na festivalu v Cannes a Film a doba se jí kdysi podrobně věnovala - zveřejnila jak ukázky ze scénáře, tak výroky režiséra a rozbory filmu. Před několika lety rovněž otiskla studii Olmimu věnovanou.
     Zásluhou Camery obscury tak dostáváme do rukou vůbec první knížku, která u nás o Olmim vychází. Dosud z důvodů ne zcela pochopitelných - možná si jej oblíbila jeho "dvorní" překladatelka Eva Zaoralová - převažoval Fellini, o němž za poslední půlstoletí vyšlo hned několik publikací, a to včetně několika svazků se scénáři. Další filmaři (Pasolini, Rossellini, De Sica) se dočkali nanejvýš útlých brožurek a zbývající umělci (nalezneme mezi nimi jména nejvýznačnější, utvářející podobu současné italské kinematografie - Bertolucci, Scola, bratři Tavianiové...) měli prostě smůlu, nikdo si na ně ani nevzpomněl.
     Filmy Ermanna Olmiho se do českých kin dostávaly nárazově: v 60. letech to byla díla ovlivněná neorealismem, civilistně prostá a zkoumající svět chudých lidí, ať již to bylo na stavbě, při nástupu do prvního zaměstnání nebo vůbec uhájení skromné existence (Čas se zastavil, Místo, Snoubenci), poté následovala více než desetiletá průrva, než jsme se mohli seznámit s dalšími tituly (Sapéři, Strom na dřeváky, Ať žije paní!).
     V posledním dvacetiletí nás však Olmi oslovuje výhradně skrz televizní obrazovku - viz Genesis nebo zvláště Sto hřebů o odtrženosti učenecké sféry od běžného života. Divákům tohoto snímku v paměti určitě utkvěly ony úžasné záběry se vzácnými knihami přibitými ke stolu nebo k podlaze. Olmi, jenž několikrát zpracovával vysloveně náboženská témata, bývá mnohdy vnímán jako autor "duchovních" filmů, které mají hodně společného s křesťanskou pokorou - a nevyvrací to. Jen dodává, že je ochoten považovat se toliko za aspiranta nejen křesťanské víry, ale i ostatních náboženství, pokud slouží posvátným cílům, a nikoli získávání mocenské nadvlády.
     Pro toho, kdo by chtěl nahlédnout do Olmiho myšlení, poznat, jak prosazoval své projekty, je kniha rozhovorů určena především. S Olmim rozmlouval Charlie Owens a věru to nejsou zdvořilostní hovory. Autor je podrobně obeznámen s Olmiho tvorbou i ohlasy na ni, zjišťuje nejen, jak se rodil samotný námět, ale také se táže na různé podrobnosti a detaily, z režiséra mámí, proč upřednostnil určitý motiv na úkor jiného a tu či onu scénu natočil právě tak, jak ji natočil.
     Probírá v uzavřených kapitolách jeden film za druhým a srovnává režisérovy záměry s konečným výsledkem, neustále si upřesňuje jeho náhled. Vyčítat mu lze jedině, že některé dotazy dosti mechanicky opakuje, mám na mysli třeba poněkud bulvarizující snahu vymámit z režiséra nějaké "veselé historky z natáčení", byť halené do "vznešenějšího" zájmu o to, zda se při natáčení přihodilo něco mimořádného. A patří sem rovněž značně naivní dotazování, zda by ten či onen film natočil dnes stejně nebo jinak - a Olmi odpovídá, že na své filmy se raději znovu nedívá, některé od jejich premiéry vůbec neviděl.
     Owens se svými dotazy zadírá do tkáně jednotlivých filmů, odkrývá skryté či ne zcela zjevné významy, ale nikdy nepostupuje hrubě či konfrontačně, neútočí ani nezpochybňuje - prostě se táže, očekávaje režisérovu spolupráci a otevřenost. V tom se hodnota výpovědí blíží jiné pamětihodné "rozhovorové" knize, a sice mnohaletým hovorům, které s americkým mistrem hrůz Alfredem Hitchcockem vedl Francois Truffaut, jenž předtím, než zazářil jako režisér, se uplatnil jako obávaný kritik.
     Kniha je ovšem cenná i pro svou "přidanou hodnotu": obohacují ji původní české texty, které čtenáře provázejí až k Olmiho nejnovější tvorbě. Petr Slinták, jenž knihu přeložil, totiž sepsal jak rozsáhlou úvodní studii, která zasvěceně rozebírá Olmiho umělecký zjev, tak závěrečnou kapitolu, jakési post scriptum v podobě dodatečného rozhovoru s ním. Slinták se za Olmim vypravil do Itálie, aby si s ním povyprávěl o jeho názorech na film, na zpracovávaná témata a koneckonců i na české filmaře, které však Olmi nezná. Neviděl ani Formanův debut Černý Petr, který byl tuzemskými recenzenty někdy přirovnáván k Olmiho Místu.
     Příbramské nakladatelství Camera obscura jako vždy zajistilo vzornou redakční práci, text je opatřen vysvětlivkami; ostatně stejnou pečlivostí se vyznačují i předešlé publikace (například o Tarkovském, Godardovi či Jarmuschovi). Takže jako samozřejmost - která ovšem vůbec samozřejmá není - přijmeme i podrobný výčet děl, na nichž se Olmi podílel, nechybí ani rejstřík a seznam literatury, která se k Olmimu vztahuje. Zvlášť cenné, protože dosud nebylo nikde zpracováno, je podchycení českých položek, ať již jsou to recenze jednotlivých filmů nebo výňatky ze scénáře.
     Co ke knize ještě dopovědět? Setkání s mimořádnou osobností skýtá šanci uměnímilovnému čtenáři - a vlastně každému vnímavému člověku - zase si o něco více rozšířit vlastní obzory. Zbývá upozornit, že distribuci této výjimečné knihy, která se sotva stane bestsellerem, mohou provázet potíže, protože přinejmenším v roce 2012 nebyla šířena skrze velké distribuční společnosti (prý požadovaly příliš vysoký rabat), a tudíž ji běžné prodejny, provázané jen na ně, neprodávaly. V tu dobu ji zájemce mohl sehnat např. ve specializovaném knihkupectví Terryho ponožky v pražském kině Světozor, za východní hranicí ji nabízí bratislavská prodejna Slovenského filmového ústavu.

JAN JAROŠ

Ermanno Olmi: Rozhovory
Autoři Charlie Owens a Petr Slinták
Vydalo nakladatelství Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2012. 332 stran.



  • Ermanno Olmi: Rozhovory (Camera obscura 2012) >>>


  • Camera obscura © 2005-2017
    design: nostalghia.cz © 2005-2017