Vydání knihy mi vypověděl bez udání důvodu její hlavní spoluautor Jan Němec vulgárním elektronickým dopisem dne 24.5.2014. („…neobyčejně jsi mě nasral…“) Celou korespondenci s Janem Němcem včetně tohoto unikátního dopisu jako nakladatel uchovávám v archivu pro badatele filmové historie a předpokládám, že tak činí i Jan Němec (adresa produkce Jan Němec Film dostupná v internetové síti jnf@volny.cz).
    Za ten dlouhý čas, v němž kniha vznikala, zažil jsem snad až deset hysterických záchvatů Jana Němce, kterým říkal důvěrně „hysteráky“. Zasekl se například pásek při nahrávání Rozhovoru, tak řekl: „Ruším projekt“, zvedl se, odešel a už se nevrátil. To jsme zrovna natáčeli na jeho přání jednu část Rozhovoru ve velice tiché kavárně ještě za přítomnosti jeho manželky Ivy Ruszelákové. Druhý nebo třetí den mi ale přišel mail, že projekt pokračuje. „Ale tak to víš, prosím tě“, říkala Iva. Pak jsem za další prohřešky dostával „Sbohem a šáteček“ a jiná poetická ukončování spolupráce, po nichž vždycky dříve či později následovalo pokračování v práci. Ta výpověď poslední byla jiná v tom, že byla poprvé vulgární a přes mé obvyklé pozdější snahy o pokračování v práci přišla už jako ta definitivně poslední.
    Kniha vznikala 15 let, tedy od roku 1999. Měla být původně knihou jediného rozhovoru, vedeného mnou pod pracovním názvem Rozhovor o nenatočených a ztracených filmech s Janem Němcem podle původního režisérova námětu. Rozhodnutí vydat knihu bylo na můj dávný návrh nyní již společné. Jan Němec odmítl ovšem již v roce 1999 uzavřít nakladatelskou licenční smlouvu, což byla jeho podmínka spolupráce. Celý rozhovor jsem zaznamenal na magnetofonový pásek, přepsal a redakčně jazykově upravil. Nakonec vzniklo 60 normostran zcela pozoruhodného celoživotního tvůrčího textu o všech nerealizovaných námětech a scénářích, které vznikaly zejména v exilu ve Francii, Německu, Švédsku, USA a Velké Británii. Pojednává také o filmech nedotočených. Začíná idoly mládí, jimiž byli zejména Robert Bresson a Louis-Ferdinand Céline, pokračuje léty na FAMU, konfliktem s Otakarem Vávrou a podporou Václava Kršky. Končí návratem do vlasti v roce 1989 „na pohřeb komunismu“ a tehdejšími filmovými plány. Rozhovor je bezesporu jedním z pokladů české filmové historie. V rozporu se svým pracovním názvem ovšem zahrnuje celé tvůrčí období doma a také detailní popis tvorby všech filmů v exilu. Je bohatý na informace o lidech a filmech Němcova života, které dosud nebyly nikde publikovány.
    Rozhovor jsem Janu Němcovi předal k autorizaci za přítomnosti jeho manželky Ivy Ruszelákové v jejich tehdejším bytě na Národní 34. Na svou kopii jsem si poznamenal historické datum předání rukopisu 1.11.2000. Autorizace textu však nebyla ani po čtyřech písemných urgencích z poslední doby dosud provedena. Jinými slovy řečeno Jan Němec Rozhovor nepřečetl za 15 let ani jednou. To mu však vůbec nebránilo 12.9.2014 Miroslavě Spáčilové do e-mailu pro MFDNES napsat, že šlo o prkotinu. Někdy v roce 2004 mi Jan Němec sdělil, že žádnou knihu v životě už vydat nechce a ani natočit nějaký film. Říkal jsem si uvidíme… Kniha Nepodávej ruku číšníkovi (Torst, 2011) byla autorem blokována podle sdělovacích prostředků 10 let. V telefonu v červnu 2013 najednou Jan Němec s vydáním knihy Rozhovory 1964–2014 včetně našeho Rozhovoru souhlasil.
    Náš společný Rozhovor Jan Němec z důvodů mně zcela neznámých a bez mého vědomí zapůjčil nedávno Janu Bernardovi, který o něm chystá monografii pod názvem Jan Němec pro Nakladatelství AMU. Poslední ohlášený termín vydání je dne 22.12.2014. „Udělal na mě podraz“, napsal mi tehdy Jan Němec. Jan Bernard zajásal a chystal se ocitovat ve své monografii obsáhlé pasáže Rozhovoru, jak mi psal. To jsem mu důrazně zamítl, Jan Němec rovněž. V případě citace z dosud nezveřejněného díla bez svolení autorů by došlo k porušení autorského zákona. Předpokládám, že Nakladatelství AMU si vše pohlídá. Jan Němec mi ovšem řekl, že asi ani tato kniha nevyjde.
    Autory dalších rozhovorů v knize Rozhovory 1964–2014 byli Vladimír Bystrov, Jiří Cieslar, Vilém Faltýnek, Ondřej Horák, Alois Humplík, Steve Macfarlane, Petr Marek, Agáta Pilátová, Ivan Soeldner, Aleš Stuchlý a další. Tyto rozhovory byly již převzaté, popřípadě i mnou přeložené. Rozsah cca 400 stran včetně předmluvy, obsáhlé filmografie, bibliografie, doslovu, summary a obou rejstříků. Nakladatelství Camera obscura chystalo také anglické vydání knihy.
    Spolu s ní měla být vydána 2 CD těchto rozhovorů, jež obsahovala celkem pět rozhovorů Jana Němce se mnou, z nichž tři bychom podle dřívější domluvy měli ještě pořídit.
    Na knihu Rozhovory 1964–2014 jsem několik let sháněl potřebné dotace. Nakonec se mi podařilo získat dotace přímo obrovské: od Ministerstva kultury ČR, odbor médií a audiovize 120.000 Kč a od Státního fondu kinematografie, jehož správcem je opět MK ČR, dokonce 200.000 Kč. Kniha měla vyjít podle dotačních podmínek do konce roku 2014. Obě tyto dotace nyní tedy vracím. Nikdy v životě jsem tak vysoké dotace na jedinou knihu nezískal.
    Díky tak vysokým dotacím jsem mohl Janu Němcovi nabídnout honorář ve výši 100.000 Kč. Požádal mě pak obratem zálohu 50.000 Kč převést na účet číslo 1170085013/3030. To se definivně řešilo v této výši honoráře v květnu 2014. Vše bylo přerušeno výpovědí spolupráce. Pokud by byl Jan Němec souhlasil s uzavřením nakladatelské licenční smlouvy standardním způsobem již v roce 1999, byla by výše jeho honoráře uvedena v této smlouvě a pomocí dodatků ke smlouvě se mohl honorář navyšovat vzhledem k neobvyklé délce spolupráce. Výše obou státních dotací jsem se z příslušných rozhodnutí dověděl až během první poloviny roku 2014, čili teprve tehdy bylo možno z konkrétních částek dotací vypočítat honorář pro Jana Němce. O tyto dotace jsem mohl zase ale požádat až při jejich nejbližším možném termínu podání žádostí, tedy poté, kdy Jan Němec vyslovil zásadní souhlas s vydáním knihy. K tomu došlo v červnu 2013. Myslím, že se za čtyři sezení pro jeden dlouhý rozhovor a nutné konzultace k němu jedná o královský honorář. Měl ovšem zahrnovat i autorská práva za fotografie, jež by dal Jan Němec pro vydání k dispozici. Svého času mě také žádal o zahrnutí svých autorských fotografií do publikace a provedení jeho hudebních kompozic na přiloženém CD. To ovšem byly požadavky, které jednou platily a později zase ne. Kdyby ovšem v platnosti zůstaly – principielně jsem nebyl proti – musel by výše navrhovaný honorář zahrnovat i autorská práva za ně.
    Rozhovory 1964–2014 jsem se rozhodl věnovat Pavlu Juráčkovi, který se narodil a je pohřben v Příbrami, kde nakladatelství Camera obscura sídlí, a hlavně jde o vůbec největšího přítele Jana Němce, jak se on sám několikrát vyjádřil.
    Tyto stránky knihy Rozhovory 1964–2014 www.cameraobscura.wz.cz/nemec na webu nakladatelství Camera obscura jsou poměrně často navštěvovány. Soucítím se všemi čtenáři, kteří se na knihu těšili. Je to nejen velká rána pro nakladatelství a pro mě osobně, ale také obrovská škoda pro českou i světovou filmovou historii. Náš šedesátistránkový Rozhovor sice existuje, jaká je ale jeho budoucnost, nevím.

Miloš Fryš
nakladatelství Camera obscura
3.9.2014