Vážení čtenáři, kteří jste se tak dlouho těšili na knihu rozhovoru s Janem Němcem,
předně se omlouvám, že k distribuci knihy Jan Němec, Miloš Fryš: Rozhovor snad o všem (Camera obscura, 2016) se vyjadřuji poněkud opožděně. Situaci jsem řešil důkladně s několika různými právníky - odborníky na autorské právo. Poté jsem byl hospitalizován kvůli problémům se žlučníkem.
     Moc mě mrzí, že kniha se podle názorů odborníků, které nyní převažují, distribuovat nemůže. Je mi to opravdu velice líto a celý náklad vydané knihy, tedy 600 výtisků, zůstává ve skladu nakladatele. Nové výhrady vznesly hysterickým dopisem vdova po Janu Němcovi Iva Ruszeláková a také jeho dcera Arleta Němcová (13 let), který byl zaslán na adresu knihkupectví Terryho ponožky v kině Světozor v Praze. Dopis požadoval zákaz prodeje knihy. Nebylo v něm ovšem vůbec uvedeno, že jej píší dědičky Jana Němce. Nebyla v něm uvedena ani poštovní adresa odesilatelek nebo telefon. Dopis také nebyl zaslán nakladateli a spoluautorovi, tedy na moji adresu, což je minimálně divné. Knihkupectví mi jej postoupilo k vyřízení a navrhlo dědičkám smírčí řízení. Návrh zůstal bez odpovědi.
     Nejvíce pozoruhodné ovšem je na celé věci to, že jak vdova, tak nezletilá dcera nemohly knihu vůbec číst, neboť její celý náklad je uložen ve skladu nakladatele v Příbrami.
     Dědičkám jsem sám odepsal okamžitě dvěma dopisy s tím, že jim uhradím copyright ve výši až 100.000 Kč. Což je jistě přehnané, nicméně dědičky neodpověděly vůbec. Stejným způsobem mlčely, když jsem je písemně v dubnu 2016 s projektem seznámil a nabízel proplacení Němcova copyrightu. Tehdy jim patrně projekt vůbec nevadil. Navíc Jan Němec nechtěl jako neprofesionál od počátku žádnou smlouvu uzavírat. Z obdivu k jeho dílu jsem na tuto podivnou podmínku přistoupil, protože jsme byli přátelé od roku 1993 a měl jsem k němu důvěru.
     Iva Ruszeláková - byli jsme kamarádi rovněž od r. 1993 - navíc zásadně pomohla celou práci na knize v roce 1999 zprostředkovat a byla také přítomna všem čtyřem částem rozhovoru, které se natáčely na magnetofonový pásek. Mám ho k dispozici. Když Jan Němec po 15 letech od jejího napsání vydání knihy zakázal, velmi dobře věděla, že se jedná o jeho x-tý hysterický záchavat, který souvisí s psychickou nemocí. Zmiňuje se o ní Pavel Juráček v knize Deník (1959–1974) /Národní filmový archiv, 2003/ v záznamu ze dne 24.7.1964 na s. 317. Stejný text slyšíme i ve filmu Případ k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera (2002) režiséra Martina Šulíka v čase 3:50 od počátku filmu: „(…) když si vzpomenu, že teď musím udělat film, který musí být lepší než Postava [k podpírání], tak mi přeběhne mráz po zádech. Honza Němec je na tom mnohem líp, protože má úřední potvrzení o tom, že je blázen. Když dostane strach, stačí, aby si to připomněl, a hned je mu líp.“ Připomínám, že Pavel Juráček, jemuž jsem knihu Rozhovor snad o všem věnoval, byl Němcův přítel.
     O psychických onemocněních Jana Němce píše na několika místech také Jan Bernard v knize Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny (Nakladatelství AMU, 2014). Vše dokládá archívy a svědectvím spolupacienta z Léčebny Bohnice, kde Jan Němec pobýval.
    Domnívám se, že pozůstalí po velkých umělcích by neměli zneužívat jejich onemocnění proti jejich dlouholetým přátelům a spolupracovníkům.

Miloš Fryš

ředitel nakladatelství Camera obscura a spoluautor knihy Rozhovor snad o všem

9.11.2016